Pomoci člověku s drogovou závislostí? NIKDY?!

Otázka, na kterou vám málo kdo odpoví kladně. Proč bych zrovna já měl někomu takovému pomoci? Když  si za to vlastně může sám. To on to chtěl dobrovolně zkusit, bez nějakého nucení. Tak ať se z toho přece dostane zase sám.

Ale to je často to nejhorší co můžete udělat, otočit se k nim zády, nechat je v tom plavat.

Já bych to nedokázala ,už jen proto, že znám takového člověka. Člověka, který vystudoval 8 leté gymnázium, dostal se na vysněnou vysokou školu a přesto se to všechno během pár dní zhroutilo a on začal brát drogy.

Kluk, do kterého by to nikdo neřekl, který měl spoustu koníčků. Byl oblíbený, měl dobré rodinné zázemí, holku, která ho milovala ale asi ne dost na to aby to sním ustála. Pomohla  mu se z toho svinstva dostat, postavit ho zpátky na nohy. I když teď chodí opět na vysokou školu a někteří si myslí, jak ho to zaměstnává je to pravý opak, chodí tam jen z nějaké povinnosti a protože mu to rodina platí.

Někdy mám strašnou chuť mu pomoci, ale pak si řeknu jak? Jak pomoci člověku, který je drogově závislý, pomoc odmítá a žije ve svém vlastním světě, kde je mu všechno takřka jedno. Mrzí mě, že zrovna on je na cestě k tomu, aby z něj byla troska.

Nejhorší je ho vidět, jak je myšlenkami jinde,tancuje si na zastávce a ostatní nevnímá, pak se mě zmocní pocit úzkosti, smutku. V tu chvilku bych udělala snad cokoliv, aby se z toho dostal. Byl to zase ten usmívající se kluk ale ne po drogách ale po vtípcích.