Jsou věci, o kterých se nám těžko hovoří a o kterých raději mlčíme, než abychom je řekli nahlas. Ať už jde o čištění zubů, hemeroidy, nebo třeba plíseň nohou…
O čem v sexu nemluvíme?
Může to být například fakt, že nám partner nevoní. Jen těžko mu řekneme, že by se měl vykoupat a použít parfém, přitom je tato věc velmi důležitá. Vymýšlíme proto taktiku, jak toto sdělit svému příteli šetrně, aby se neurazil.
Další věc, o které nemluvíme, nebo se nám říká těžce je to, že máme každý jinou frekvenci potřeby sexu. Muži ji mají většinou větší a ženy menší. Je to tak dané a většina mužů pak na ženu naléhá a žena, aby měla klid, muži vyhoví a přitom z toho sama nic nemá.
Sex by měl být o tom, že se líbí oběma a rozhodně by neměl vyhovovat jen jedné straně. Jenže s muži se o tomto nedá moc bavit. Nechtějí o tom nic slyšet. Problém také může nastat tehdy, když muži koukají často na porno filmy a chtějí pak po svých partnerkách vyloženě „psí kusy“, které vidí právě v televizi. Do těch se ale partnerkám nechce. Vědí, co se jim líbí a co chtějí a hrát si doma na pornoherečku jistě není v jejich zájmu. Mají svých starostí za den dost. Problém v komunikaci vázne hlavně v těch případech, kdy bychom měli partnerovi říct, co skutečně chceme a co se nám líbí.
Většinou se o těchto věcech stydíme mluvit, proto je raději neříkáme. Možná bychom je i řekli, ale třeba ani sami nevíme, co nás láká, nedokázali jsme se objevit a tak řešíme, jak na to přijít. Jestliže třeba muž touží po nějaké divočejší praktice a bojí se o ní mluvit se svou partnerkou, začne ho to lákat tak, že si najde milenku, které nebude mít problém toto sdělit a bude si to moci užít právě s ní…
Díky tomu, že doma neumíme o sexu otevřeně mluvit, potom vznikají nevěry. Někdy se bojíme toho, že nás bude partner/ka považovat za někoho divného a tak raději mlčíme. Věcí o kterých nemluvíme a měli bychom, je celá řada, samozřejmě je to špatně.
