Hubnutí je věčné téma, kolik z nás se o to neustále snaží a kolika z nás se to nakonec podaří. Při hubnutí děláme spousty chyb, někdy si je dokonce i uvědomujeme, ale přehlížíme je, protože si je dokážeme samy sobě omluvit, ale to je právě špatně.
Třeba jedení čokolády, když nás nikdo nevidí neznamená, že nehřešíme, ale naopak, to, že nás nikdo nevidí, není důvod tu čokoládu jíst. Ubližujeme si tím úplně stejně, jako kdybychom si tu čokoládu daly před celým sálem.
Útěchu hledáme také v tom, že si hledáme silnější kamarádky, mezi kterými nevypadáme až tak hrozně, jako když si vyrazíme na kávu s na kost hubenou kámoškou.
Vedle silnějších lidí si nebudeme připadat zamindrákovaně, ale to nás nedonutí k tomu, abychom se sebou něco dělaly. My právě potřebujeme motivaci, abychom pro sebe udělaly maximum a ne se utvrzovat v něčem, o čem víme, že to není správné, ale ostatní jsou na tom ještě hůř a tak není důvod se nad tím pozastavovat. Chyba. Motivace je strašně důležitou věcí a troufám si tvrdit, že bez ní to ani nejde.
Člověka musí něco opravdu nakopnout pro to, aby se rozhodl něco dělat. Další chyba, které se dopouštíme je ta, že si říkáme, že pro jednou nevadí, když si dáme dort, nebo chlebíček s majonézou.
My se takto můžeme omluvit jednou, nebo dvakrát, ale pak se stane toto omlouvání pravidlem, a to už je špatně. Pořádně se najíst, na tom není nic špatného, ale pokud je to jídlo zdravé a skládá se skutečně z nekalorických bomb, ale pouze ze zdravé výživy, z ovoce a ze zeleniny.
Jestliže už se dáte na správnou cestu a vidíte, že hubnutí je vidět, tak neusněte na vavřínech tím, že se opět vrátíte tam, kde jste byla. Je jasné, že si váhu neudržíte dlouho, ale budete zas tam, kde jste byla. Vyvarujte se všem přešlapům, které při dietě děláte a uvidíte, že se vytouženého výsledku dočkáte.
