Pod pojmem stres si většina z nás vybaví nepříjemnou situaci, problém, neklid, úzkost nebo napětí. Pro někoho je však určitá dávka stresu tím správným nakopnutím, motivací, která ho žene vpřed. Kdy je stres tělu prospěšný a kdy nám začíná škodit?
Stres jako součást dnešní doby
Dnešní svět je hektický, plný požadavků na výkon a splněné termíny, které se nevyhýbají ani úplně malým dětem. Psychologové a neurologové hovoří o závislosti na stresu, který je pro tělo dokonce jakousi drogou. Někteří lidé bez něj nedokáží normálně fungovat, protože jedině pod tlakem se dokáží vyburcovat ke kvalitnímu výkonu. Jinak prokrastinují, to znamená, že úkoly neustále odkládají na neurčito. Adrenalin jim pomáhá ke koncentraci, bystřejším reakcím a rychlejšímu rozhodování. To jim přinese pocit uspokojení, naplnění a zvládnutí úkolu. Ne každému však tento přístup vyhovuje. Někteří lidé se ve stresu spíš zablokují a jejich pracovní tempo klesá, což vede naopak k frustraci a demotivaci. Pokud však dochází k častému stresu ve velmi krátkých intervalech, jedná se prakticky o stres permanentní, který nepřináší žádnou radost, ale psychicky i fyzicky vysiluje. Pozitivní stres (někdy také nazýván eustres) musí být tedy střídáním mírného napětí spolu s odpočinkem, aby měl člověk dostatek prostoru na regeneraci. Pokud uvolnění nepřijde, vzniká stres chronický (distres), který zatěžuje celý organismus, ale zejména srdce a neblahý vliv má i na imunitu. Pozitivní stres se může s negativním propojovat nebo střídat, a to tehdy, když se se stresem, který nás měl k výkonu přimět, nedokážeme vyrovnat a tím nesplníme to, co jsme si předsevzali. Klasickým příkladem může být veřejné vystoupení nebo mluvení před více lidmi. Pozitivní stres nás pohání k co nejlepšímu výkonu, po kterém následují pocity úlevy, radosti a hrdosti. Problém nastane, pokud se nám nepodaří počáteční stres dostat pod kontrolu a místo toho, aby nás vybičoval, nás paralyzuje. Vystoupení se nepodaří podle našich představ a v našem mozku se usadí jen ty negativní vzpomínky, které nás budou ovlivňovat do budoucna.
Odolnost vůči stresu
Dnešní doby se týká i určitá odolnost vůči stresu, kterou často vyžadují například budoucí zaměstnavatelé spolu s flexibilitou, týmovým duchem nebo „tahem na branku“. Nejsme však stroje, každý člověk je jiný a každý z nás i stres prožívá trošku odlišně. Míru stresové odolnosti ovlivňuje z části i naše povaha. Například melancholici a cholerici, kteří jsou slabí a nevyrovnaní si se stresem poradí hůř než silní flegmatici nebo sangvinici. Uzavření lidé se stresují daleko více než ti společenští. Významnou roli hraje také výchova.
Akutní versus dlouhodobý stres
Ranní hádka s partnerem nebo dopravní kalamita Vám sice možná po ránu zvednou mandle a tlak, ale to je asi tak všechno. V konečném důsledku si ulevíte, následně se zklidníte a všechno je zase v nejlepším pořádku. Složitější je to se stresem dlouhodobým, který je plíživý, často nenápadný, ale o to větší škody na Vašem zdraví napáchá. Chronický stres vzniká například z dlouhodobé nespokojenosti s vlastním životem. Může jít o partnerské problémy, nezaměstnanost, zdraví, obavy z budoucnosti, finanční problémy nebo nespokojenost v aktuální práci. Projevy dlouhodobého stresu jsou často nenápadné. Začít to může potížemi s usínáním, které mohou přerůst až v nespavost, pokračuje to například přejídáním, konzumováním většího množství sladkostí, kdy si tělo dopřává alespoň nějakou „odměnu“ nebo třeba úzkostnými stavy, kdy se snadno rozpláčete prakticky bez důvodu. Někoho to omezovat nemusí, ale v takovém rozpoložení se můžete pohybovat i několik let, než si přiznáte, že je něco v nepořádku a rozhodnete se to řešit. V opačném případě Vám stres zničí psychickou i duševní stránku. Mezi nejčastější zdravotní problémy patří vysoký krevní tlak a problémy se srdcem, infekce, celiakie, lupénka, revmatoidní artritida, snížená funkce štítné žlázy, deprese, migrény nebo astma. Postihnout Vás ale můžou také například bolesti krku a zad, třas, tiky, studené nebo naopak zpocené končetiny, vyrážky, trávicí potíže, bušení srdce, nervozita, roztěkanost, podrážděnost, vztek, izolace od společnosti, problémy s koncentrací nebo neustálá únava a vyčerpání.
