Slinivka je žláza, která se nachází mezi žaludkem a dvanácterníkem. Slouží k výrobě důležitých trávicích enzymů, které jsou vyplavovány do dvanácterníku. Má společné ústí se žaludkem. Enzymy pomáhají trávit tuky, bílkoviny a uhlovodany. Slinivka také uvolňuje do krevního oběhu hormony inzulin a glukagon. Tyto hormony sehrávají důležitou roli v metabolizmu cukrů.
Popis zánětu slinivky
Občas se stane, že se trávící enzymy aktivují a začnou napadat slinivku. V tomto případě dochází k zánětu slinivky. Při něm dochází ke krvácení do žlázy, k poškození tkáně, infekci a k tvorbě cyst. Enzymy a toxiny se dostanou do krevního oběhu a tak mohou působit i na jiné orgány jako srdce, plíce a ledviny.
Dnešní medicína rozeznává dvě základní formy onemocnění. Jedná se o tryptickou pankreatitis (zánět, který je pro slinivku charakteristický, způsobený předčasným aktivováním trypsinu a spadající mezi akutní onemocnění). A formu pojmenovanou jako „ostatní“ záněty (podobné zánětům v jiných orgánech). V obou skupinách můžete najít akutní, chronické a recidivující (navracející se) formy.
Formy zánětu slinivky
Akutní forma přichází náhle a může mít těžký průběh s mnohými komplikacemi. Obvykle se pacienti uzdraví kompletně. Jestliže ale napadení slinivky pokračuje, podobně jako když člověk pokračuje v pití alkoholu, vyvine se chronická forma. Přináší těžkou bolest a snižuje funkčnost slinivky, která ovlivňuje trávení a v tom důsledku způsobuje ubývání na váze. K nemoci dojde, když slinivkou proběhne zánět a později se zlepší.
Někteří pacienti mají více než jeden záchvat, ale po každém záchvatu dojde k úplnému zhojení. Většina případů akutního zánětu slinivky vzniká jednak po požití alkoholu, jednak v důsledku žlučníkových kamenů. K jiným záchvatům dochází po užití léků, po úraze nebo chirurgickém zákroku v dutině břišní. Ve vzácných případech je záchvat důsledkem infekce, např. příušnic. Asi v 15 % je příčina neznámá.
Jak se provádí léčba?
Zánět slinivky se léčí podle intenzity záchvatu a podle toho, jaké komplikace sebou přináší. Akutní zánět většinou odezní sám a léčba spočívá pouze v podpůrných krocích. Obvykle probíhá v nemocnici formou infúzí a úpravou krevních poměrů. Při hrozbě selhávání plic, srdce nebo ledvin lékařské kroky vedou k jejich stabilizaci.
Při úporném zvracení, které nejde zastavit je nutný okamžitý lékařský zásah. Opět dojde k nasazení infuzní léčby a zavedení sondy přímo do žaludku. Sonda v něm odsává tekutiny a vzduch a vhodnými roztoky se opět snaží o vyrovnání vnitřního prostředí. První dny nesmí pacient přijímat žádnou stravu a veškerou výživu dostává infuzí do žíly.
