Pocházím z takové „italské rodiny“. Vím, že mi jednou maminka vyprávěla, jak její matka hodila po jejím otci popelníkem, až mu málem rozsekla hlavu. Vím, že babička to nemá v hlavě docela v pořádku, tak jsem si říkala, ještě že od ní děda odešel, jelikož to nebyl její jediný „útok“. Nedošlo mi, že tohle se děje i jinde.
Nedávno se mi svěřila kamarádka, že jí přítel neskutečně rozzuřil, až po něm hodila kladivem. On naštěstí stihl uhnout a schytaly to „jen“ dveře. Na mou otázku, co blázní, že mu mohla ublížit mi v klidu odvětila „Nemá mě štvát, dala jsem mu i facku. Takovou jsem ještě nikomu nikdy nedala“. V tu chvíli mě to donutila se zamyslet, není tohle už příliš? Přišlo mi dokonce, že se tím i chlubí.
Všude se řeší jen násilnosti na ženách, ale co muži? Ženy nemusí mít vůbec sílu, jsou totiž mnohem rafinovanější a muže mohou týrat i psychicky. Četla jsme například zpověď jednoho muže, kterému zakazuje manželka prát spodní prádlo, musí tudíž nosit týdny jedno a to samé. Neustále mu zakazuje styk s dětmi a když jí naznačí, že chce odejít, začne ho tyranizovat ještě více. On je bohužel dobrák od srdce a neodejde od ní, ať už kvůli dětem, nebo kvůli sobě.
Je týraný muž slaboch?
Muži, kteří jsou obětí domácí násilí, jsou většinou považováni za slabochy. Je to ale přesně naopak. Právě muži jsou ti, kteří svůj problém nehlásí ani se s ním nesvěřují. Nejspíš proto, že se stydí. Stejně by jim to nejspíš nikdo nevěřil. Je pravda, že pokud při hádce stáhne žena ruku na muže, je to mnohem přijatelnější, kdežto kdyby muž uhodil ženu, je hned za tyrana.
Tím ale samozřejmě nechci bránit ženy, které své muže mlátí. Muži sebe jako oběť ani většinou nevidí a situaci si neuvědomují. Ale co když se to opakuje? Co má muž dělat? Určitě se obrátit na Intervenční centrum pro ohrožené osoby nebo na Bílý kruh bezpečí. Pokud jde o naléhavou situaci, zavolejte na telefonní číslo 251 511 313, jde o nonstop linku zabývající se domácím násilím.
Rafinovanost žen
Překvapil mě výzkum, ve kterém se zjistilo, že na mnoho násilích na ženách si za to vlastně můžou ženy samy. Svého muže většinou psychicky tárají, slovně napadají a muž samozřejmě nikomu nic neřekne. Když už ho to rozčílí do takového extrému, že na ženu vztáhne ruku, ona hned běží k lékaři a ohraňuje se, jako že je týraná.
Většinou jde ale o přesný opak. Ženy vědí, co na muže platí. Každý muž má svou hrdost a budete-li mu denně opakovat, že vůbec nevydělává, i když má plat dvakrát vyšší než vy, a že se vůbec nevěnuje dětem (přestože je bere na všechny možné kroužky, i když vy věčně sedíte v práci), je jasné, že ho to zasáhne do těch nejcitlivějších míst. Přijmout veřejně roli oběti je pro muže podkopnutí sebe samého a je to pro něj velmi traumatizující situace. Samy moc dobře víme, co s muži dokážeme, když chceme.
Ženy, které týrají muže, se většinou snaží o jeho izolaci od okolí. Přejí si ho mít naprosto pod kontrolou a jen pro sebe. A toho dosahují ponižováním, zesměšňováním a podrýváním sebevědomí. A proč vlastně ženy muže nebijí, nýbrž psychicky týrají? Nejenže nemají takovou sílu, aby tím opravdu muži ublížily, ale mají mnohem více zdrojů moci, jak partnerovi ublížit. Například i tím, že ho shazují před přáteli tak, že o všechny přijde a je nucen být jen doma.
Pokud si myslíte, že právě vy jste obětí násilí, nenamlouvejte si, že se to zlepší, ani že u vás to tak hrozné není, i když polovina článku sedí zrovna na vaši situaci. Nezůstávejte s vaší ženou kvůli dětem, to není řešení. Obraťte se na linky bezpečí, nestyďte se.
Měli bychom si uvědomit, že k násilí na mužích nedochází jen doma, ale například ve škole nebo v práci.
Tímto článkem bych chtěla upozornit, že domácí týrání se netýká jen žen. Čím více se bude „připomínat“, že je zde i problém týrání mužů, tím méně bude společnost na muže pohlížet jako na tyrany a nemožné oběti. Tímto vybízím vás muže, kterých se toto téma týká, nebojte se někomu svěřit a obrátit se na linku bezpečí nebo policii. Čím více vás bude, kteří se k tomu postaví čelem, tím více budou ubývat procenta týraných mužů ve statistice.
